Half-Life: Blue Shift

Teoreticky měl Blue Shift velký potenciál stát se dalším kamínkem do mozaiky úspěchů, které si Half-Life zasloužil spolu s různými modifikacemi a doplňky. O skvělém enginu téhle hry už nikdo vůbec nepochybuje (i když se jedná pouze o předělaný Quake 2 engin). O genialitě původního Half-Life také nikdo nepochybuje. Jeho smrtelná hratelnost, originalita, rozlehlost a zbávnost jsou ohromující, nepočítaje v to desítky scének a situací, které odlišuje Half-Life od jiných 3D stříleček. Ale oslavných ód na tuhle hru bylo už dost. Stejné množství ód bylo již také na Opposing Force, velice povedený datadisk, který zachycuje událost ve výzkumné laboratoři Black Mesaz pohledu vojáka Sheparda. Datadisk Opposing Force přinesl spoustu nových nápadů, nové zbraně, nové scénky a situacea zcela jiný úhel pohledu, ke všemu velmi dobrý provázaný s originální Half-Life. Nebyl by tedy žádný důvod domnívat se, že Blue Shift, navíc od stejných autorů jako Opposing Force, bude něčím horším. Potenciál je potom opravdu velký - po hře za vědce Freemana a vojáka Sheparda přišla na řadu hra za celkem bezvýznamného strážce Calhouna (strážci to byli ti modří strážci kteří umírali velmi rozmanitými způsoby). Calhoun není žádný superhrdina, ale jisté předpoklady pro ovládání zbraní přece jenom má. Blue Shift nám dává (teoreticky) nahlédnout do zákulisí děje - je samozřejmé že, děj hry probíhá paralelně s hlavní dějovou linií události v Half-Life/Opposing Force - z pohledu pravidelné ochranky a vědců nižší kategorie, kteří byli dost daleko od toho největšího masakru v Black Mesa. Obligátní ranní cesta do práce podzemkou, příjemný ženský hlas informující o povinnostech zaměstnanců, o vyzdvednutí uniformy a zbraně a nástup do služby. A samozřejmě - pak se to všechno pokazí. Hrdina Calhoun tady ovšem nemá žádné velké poslání ani vznešené cíle. Jeho prvním přáním je útéct od toho všeho co nejdál, a to přání se mu také splní. Velmi, velmi, VELMI brzo. Naštěstí pro něj, ke škodě všem, co si tuhle hru koupí a vyhodí za ní peníze.

Praxe

Prakticky vzato je Blue Shift jenom malím ošizeným plivnutím do moře, které skončí dříve, než vůbec začne. Ano je to pořád Half-Life, alespoň co do grafiky, zbraní, prostředí, potvor a tak. Po stránce zbavnosti se tahle hra nemůže srovnávat s Half-Life nebo Opposing Force. Jistě víte že v Half-Life nejsou žádné levely, které by se dali počítat, takže ani tady se nedají spočítat. Zato se ale dají vyjmenovat prostředí, kam vás datadisk zavede: kanál - skaldiště - Xen - laboratoř. Ne, to není legrace, to je opravdu všechno. Hrajte na střední obtížnosti strčte si prst do nosu, (jestli upřednosťujete jiná místa, nochám to na vašem uvážení), a za tří maqximálně čtyři hodinky čistého herního času jste udělali další hru. S otevřenou pusou, a otázkou se ptáte co tohle mělo znamenat? Skutečnost že je tahleta hra tak krátká, by se možná dala omluvit. Dobře, je to datadisk, nikdo nečekal, že to bude stejně velké jako Half-Life. I tak to ale představuje jenom zlomek délky Opposing Force, a to je co říct vzhledem k tomu že Opposing Force také neplíval žádnou zázračnou délkou. Co je ale mnohem horší, je fakt, že tady není ni z toho, co dělalo z Half-Life ta velkou zábavu a působivou podívanou. Asi to nejlepší pověstné scénky za sklem, je tady omezeno na minimum a scénky jsou po pravdě celkem nudné. Nečeká vás tady žádné překvapení, žádné nečekané situace, nic, co by připomínalo pověestnou scénu s průstřelami ve větrací šachtě, a ani cokoliv podobného. I když je tenhle svět stvořený k nejrůznejším hnusárnám umožňujícím snadné navodění pocitu strachu, pár Face-huggurů a jazyky na stěně vám strach nenažene. Blue Shift je naprosto obyčejná střílečka, navíc s mizivím počtem zbraní (páčidlo, pistole, revolver, brokovnice, automat, raketomet, granáty a výbušniny - to není příklad ale úplný výčet všech zbraní!) a směšným počtem nepřátel, a to co do počtu druhů, tak do množství. Minimum puzzlů ve hře ještě navíc všechno urychlují - asi největší logycký problém byl zničení klínů pod velkými cívkami kabelů aby se vám někde jinde otevřeli posraný dveře od skaldiště. Level design postráda špetku originality - zapoměnte na dramatické přestřelky mezi bednami, sniperi, a obchvaty koordinovaných jednotek. A aby vám to nebylo líto, je tady dokonce celí jeden tank, na který můžete použít několik těch málo raket, co tady jsou (hned u toho tanku).

Demence

Tohle všechno je jedno velké nedorozumnění. Kdyby byl Blue Shift součástí původního Half-Life, anebo vyšel v době vydání Opposing Force, bylo by to dobré zpestření, které by jakémukoliv z těchto titulů dodalo další přidanou hodnotu. Ano na CD s Blue Shift je i Opposing Force, ovšem ten stejně vyžaduje Half-Life (Blue Shift je samostatně hratelný) a kromě toho - Opposing Force už asi všichni hráli. Jediný důvod, proč byste si měli Blue Shift kupovat je, že jste buď ještě žádný z datadisků nehráli a chcete si zahrát něco dalšího, v opačném případě - smůla.